Vydavatelství Čtení / Festivaly V médiích Salony na Loretě | Kontakt O nás Sponzoři Z historie LS |
Lukáš Tomášek – Chorály na městě, 2023, edice Varia(ce) Básnický debut Lukáše Tomáška Chorály na městě je působivou skladbou o dvanácti oddílech, složených vždy z jedné až osmi básní. V názvech dominuje slovo hlas ve smyslu prvotní promluvy, zpěvu, modlitby, rozmluvy, vnitřní promluvy, zvuku a ozvěny. Všechno, co lze slyšet, je přitom spojeno zejména s městským prostorem, charakteristickým svou neurčitostí a unikavými hranicemi. Vnitřní promluva zase přináší hlas „partnera v autorství“, který problematizuje víru ve vlastní zkušenost a možnosti její celistvosti. Tato zkušenost se štěpí, mísí, přelévá, jako písek se skládá z textu do textu a opět se zjevuje jinde, aniž by šlo beze zbytku uchopit její trajektorii.
|
Curriculum Vitae – ze sbírky Chorály na městě LUKÁŠ TOMÁŠEK (*26. 1. 1996, Praha) V době vydání dokončuje studium komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Předtím zanechal studia filozofie, překladatelství a judaistiky a absolvoval obor bohemistika. Pracuje jako nakladatelský redaktor, editor a překladatel, především z angličtiny (beletrie, uměnovědné aj. texty, z poezie se zaměřuje na tvorbu Alfreda Tennysona). Je členem skupiny NaHajana, jež zasahuje i do výtvarného umění či experimentálního filmu. Eseje, recenze, rozhovory nebo reportáže publikoval v časopise Tvar (také pod pseudonymem Jan Robot) a v kulturním magazínu Lógr, kde rovněž působil jako editor a krátkodobý šéfredaktor. Básně publikoval časopisecky a na internetu (Tvar, Host, Dobrá adresa, Psí víno, Ink). Sbírka Chorály na městě je jeho básnickým debutem. |
Lukáš Tomášek – ukázky ze sbírky Chorály na městě
IV. (Hra převážně dospělých) Vraní skřek / propuštění očí ale to už je docela jiné stavení buněk vrcholu socha / střeží proměnnost ulice řad / závěs na balkóně / v krovech pohyb uschová / sirény dáli zůstávají pastýři / ještě po jedné částici tak zpod řas vymnout / světlo zornic v protější ulici plastiky sov zdvíhají křídla / vyjevují zpoza nich čas sestrou i sestřenkou / i další čísla sovy / krovy / krásně / splývají sov/rovy / srovy / sovy splynuly
I. (Hlasy doma, zase město) Matyáši Míkovi a jeho rodině Snímání všech / i prvních jasných karet října setřely už pluhy / a dunou poletí / cesty ohýbány jen když basa drnčí / z klavíru pak to dokape Národní třídou ještě se třepotá první filmový pás kouřové výdechy tisíců byl jsem zde Jestliže roky mění barvy / kartami nádech nepohne doslovný prorok Karfúr / v kavárně-baru zableskne Vidíte svítilny? Vysoko věšíme, když si nás měsíc objedná. Býváme tišší, záblesky děsí... Znovu / jen na noc / jenže až do ledna jenom když viola ladí / na jaře všechno už dokape jak kape chtění / jak teče snaha? / zamrzá tíha? roztaje „pokud se ale“? Jenom když piana struny už příliš dlouho nesedí zamrzlé strachy / zpocené chybí Co kabel Vánoc? Co saně Podněstří…
I. (Hlasy z ozvěn, totiž ze dvorků) Vše je odmítnutí / všechno přijetím I když svlékneš svoji kůži / i město pod ní i pachy pod ním / když svlékneš kůži dne je to zase jenom odmítání a vysvlékání z nahoty zas jen mávnutím ruky jenže pak se koupeš Protože tehdy znáš vše dobré svlékáš kůži i s nehty a rozhovory pod ní a zbytky všeho / co není možné nechat Jsi zas jen nezletilá řeka a ráno ať spíš kde spíš už necítíš holé maso Zas jen jemné chloupky na předloktí a znovu se pomalu svlékáš plaveš
I. (Údolí zamykáš a člověk v něm) Stojíš / kolena roztřesená / nad propastí dřezu lednice otevřena / ze všech vrstev snu zbývá už jen jediný / kluzký jak olejnaté oko na pánvi / nevíš z čeho je / ale neseškrabeš ani drátěnkou stud vyprávět / nesetřeseš tenhle stud Další noc a další sonáta Nepromneš dost dětství prach Ani chtít nebudeš / co zbyde do kapes? Zastavíš se / čas a v čase klid něco už umřelo a něco zatím ne úlomky s matným světlem zachyceným v středu se dokonce vaří / teprve Asi je ti jasné / že k něčemu se vrátíme
III. (Zarla, Strauss a Ti) Tohle je čas / vždycky byl / jmenuje se Ti Ti chodí po pěšině / Ti chodí těšit vždycky to byl čas? / je jako ptát se člověk? čas Ti je člověk kterého znám má se k tobě / ne jako ranní praskot který se nás netýká / jak aspoň doufáme hledá v mých očích / ale nevidí než mě / jak hledám v něm / spatří svůj odraz / jiný než čekal Ti už není čas / mezi mnou a mnou malířské plátno / propíjím se z obou stran |