Literární salon

Literární salon

Literární salon

Vydavatelství    Čtení / Festivaly    V médiích    Salony na Loretě Kontakt    O nás    Sponzoři   Z historie LS

 

 

Veronika Riedlbauchová – Noc bez hlavy, 2014, edice Ouvertury

V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, ale plná obrazivých detailů, druhá se opírá o mytologické a náboženské archetypy a vede k nadčasovému vyznění. Existenciální texty oscilují mezi popisem vnějšího (často exotického) světa, např. zprostředkujícím cesty po Izraeli, Španělsku, Řecku, a světem vnitřním, bolestně milostným a erotickým. Celou sbírku prostupuje řada motivů (zejména noc, hlava, býk, dítě), které se cyklicky vracejí. Výrazná je rovněž symbolika barev. Kompozičně je sbírka rozdělena do tří tematických oddílů s intermezzem, které se vztahují k jednotlivým ročním obdobím: první oddíl Pouť po Izraeli se váže k období zimy (Vánoc) a reflektuje partnerský rozchod, druhý oddíl Jaro na pavlači je bilancí života v novém bytě, třetí oddíl Řecké variace spojený s motivy letní řecké krajiny je obdobím osobního vyrovnání a smíření. Autorka nevšedně pracuje s časoprostorem, využívá baladických motivů, účinně pracuje s pointou, dodržuje přehlednou formu opřenou o zvukově vystavěný a rytmizovaný volný verš.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Noc bez hlavy

VERONIKA RIEDLBAUCHOVÁ (* 26. 6. 1978, Praha)

Absolvovala režii a dramaturgii alternativního a loutkového divadla na DAMU v Praze, kde v současnosti dokončuje doktorské studium, a obor český jazyk, literatura a hudební výchova na PedF UK. Studovala muzikologii na FF UK a fyzické herectví na Institut del Teatre v Barceloně. Jako režisérka, choreografka, autorka či herečka realizovala řadu představení v České republice a ve Španělsku se zaměřením na pohybové divadlo a nový cirkus (autorské inscenace Vodu po lžičkách, Camille, Plovárna, hru Sarah Kane Očištění/Depurados, operu Jiřího Hájka Slavík a růže aj.), prezentovaných též na mezinárodních festivalech. Vyučuje na DAMU a Mensa gymnáziu, vede divadelní workshopy a připravuje pořady hudby a poezie, ve kterých rovněž recituje. Je laureátkou Mezinárodní ceny Zdeňka Fibicha v recitaci melodramu. Jako scénáristka spolupracovala s Českým rozhlasem. Poezii dosud nepublikovala.

 

Veronika Riedlbauchová – ukázky ze sbírky Noc bez hlavy

 

 

—— —— ——

Je noc prázdného pokoje
Je ostrá čára
vypálená do krku

Po tobě vyprahlo v ústech
stín mraku obtiskl se do těla
supům je těsna voliéra pouště

Je noc bez hlavy

 

 

POUŤ PO IZRAELI

Sytě zelené moře
arabské hory na obzoru
dítě na oslíku
a vylekaná žena zahalená v černém
ovce se rozprchly do kamenitých strání

V poušti jsme byli deset dní
volala ke mně modře žlutě fialově —
a já až nyní vím
že jediný bezbarvý nekonečný písek
je uvnitř nás.

 

 

SEN III

Přistoupil ke mně zezadu
Tělem mi projelo vzrušení
Poodstoupila jsem o krok
vím že si to nemůžu dovolit

Prostor geometricky seřazený
Procházím uličkou
mezi nekonečnými řadami
dřevěných patrových postelí

Až mnohem později poznávám
kde jsem to tenkrát byla
Tisíce oči prorážejí moji lebku
„Přece bych se nemilovala s esesákem!“

 

 

—— —— ——

Nebuď patetická řekl
už se k tomu postavme tak nějak normálně
A schovej si tyhle šrouby od pračky
až přijde muž který tě bude chtít
ať víš kde je máš

Co se týká stěhování
tak doufám že chlapi přijedou s pořádným kamionem
máš toho tu ještě požehnaně

Klavír a skříňku do koupelny
zrcadlo na desce gramofon a bicykl
prázdný černý kufr
kartonovou krabici plnou drobných věcí
polévkovou mísu a pokličku
tu s modrou linkou na okraji

Tak takhle se vypaluje cejch
kravám vedeným na porážku
při které budeme ještě hodovat

Všeho je přece hojnost

 

 

KORIDA I

Štípavé horko stoupá po zmiji páteře
hrozí že zanítí celou hlavu
Zbývá jen tančit

Rozpukaná španělská země
Andaluský pes rozřízl žiletkou oko
mravenci se rozprchli po dlani
a rozšířili ji do nekonečné planě

Býk vběhl do arény
Lide zajásali
vyhazuji klobouky do vzduchu
Hudba vyrazila ze strun

Černé skelné tělo
napnulo tepny
hrazení pod údery rohů
kovově vyzvání hrana

Picador vjíždí na koni
hlubokou ranou vyvolává
odvěký zapas se smrtelností

Luky těl tři banderilleros
hrdelním hlasem dráždí
býka k útoku —
jako rasgueado Lorkovy kytary
ve výskoku zabodnou
barevné ostny
do hřbetu

Býk skloní hlavu
Matador rozevírá červenou muletu
Mezi mýtem a smrtí
spolu tančí — — —

 

 

II.

Naproti mně prázdná židle
aby ses mohl posadit
lodě každý den připlouvají
k mému domku je blízko

Snad ses dnes jen opozdil
slunce už kreslí zlaté plástve
do průzračné vody
ochutnala jsem ji z mořských ježků

Lodě každý den připlouvají
do ranního ostrova vkusují touhu
naproti mně prázdná židle
snad ses dnes jen opozdil

 

 

X. POKLID POLEDNE

Obzor je veliký slaměný koš
uvnitř se točí rybářská loď
na kameni přilepené hvězdice
modrý květináč na bílé zídce
mořští koníci cinkají zavěšeni do nebe

Vyvrácena modrá vrátka
černý kámen má tvar madony
na jídelním stole papírové ubrusy
žluté gerbery a karafa vody
velikou ulitu olizuje stín rákosí

Cesta je prašná a kamenitá
kozičky na stráni mají svázané nohy
zídka je nízká

V noci mi do pokoje pronikal vítr