Tereza Riedlbauchová – Inkoustová skvrna Karibiku, 2020, edice Varia(ce)

Šestá básnická knížka Terezy Riedlbauchové Inkoustová skvrna Karibiku vznikala v letech 2013–2020 a je z autorčiny dosavadní tvorby nejvíce rozprostřena co do prostoru, času, témat i forem. Je to poezie hojnosti, opojení a okouzlení. Básně nás zavedou na daleké cesty, k mořím a oceánům. Barevnost plodů a květin sálá zejména z prvního oddílu Medúza a mangovník, odehrávajícího se kromě Evropy v Severní a Střední Americe, ve Středomoří či u Rudého moře, přičemž jednotlivá místa se stávají dějištěm mikropříběhů. Prostorem s ním koresponduje třetí oddíl Musím přeplout celý oceán, který tématem nedosažitelné lásky na druhém konci světa navazuje na autorčiny milostné poémy. Převážně do české krajiny jsou situovány sudé oddíly: oddíl Šla hořela je typický svou jednoduchostí a inspirací lidovými písněmi, zatímco závěrečný oddíl Slast přináší smyslné obrazy plné tvarů, vůní a chutí. Vedle motivů vody v mnoha podobách patří k těm častým motivy světla a ticha. Sbírku svými olejomalbami doprovodil básník Pavel Petr.

Curriculum Vitae – ze sbírky Inkoustová skvrna Karibiku

TEREZA RIEDLBAUCHOVÁ (*11. 1. 1977, Praha)

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala obor český jazyk a literatura a obor francouzština, dále získala Ph.D. z české literární historie (tamtéž) a Master 2 (Sorbonna – Paříž 4). Pracovala např. jako lektorka češtiny na Sorbonně či vědecká tajemnice a zástupkyně ředitele Památníku národního písemnictví. Je editorkou odborných publikací. V roce 2006 založila asociaci Literární salon, kde působí jako nakladatelka, redaktorka, překladatelka a produkční. Věnuje se zejména vlastní literární tvorbě.
Vystupuje na festivalech, knižních veletrzích a autorských čteních v České republice i zahraničí. Její básně byly otištěny v mnoha časopisech a antologiích v překladech do 11 jazyků (naposledy londýnská revue Modern Poetry in Translation, připravuje se vydání antologie českých básnířek v Madridu). Vydala sbírky Modrá jablka (2000), Velká biskupovská noc (2005), Don Vítor si hraje a jiné básně (2009), Pařížský deník (2013) a poému Podoba panny pláč (2002). Sbírka Velká biskupovská noc vyšla v bulharském překladu (2011) a sbírka Pařížský deník vychází letos v anglickém překladu v USA.

www.terezariedlbauchova.eu, www.literarnisalon.cz

Tereza Riedlbauchováh – ukázky ze sbírky Inkoustová skvrna Karibiku

 

Stvoření světa

Den první
ráno bylo moře bílé
mezi horami se převalovalo jak mlíko
Den druhý
ráno bylo moře ze stříbra
nehybně ke dnu přilepený pyrit
Den třetí
po ránu bylo moře perleťové
rozpraskané stěžni lodí
Den čtvrtý
před polednem bylo moře do zlata
útlá svíčka v písku tála v med
Den pátý
navečer bylo moře cihlové
rozpustily se v něm hrozny vína
Den šestý
večer bylo moře krvavé
to jak jsem se omyla z útoku dvou gigantů
Intermezzo
v noci bylo moře jen slyšet
vítr hnal jeho černé vlny na břeh
Den sedmý
nad ránem bylo moře konečně modré
uhrančivé a divoké jako moje oči

Kréta, září 2018

 

 

Příběh

Stála jsem uvězněná ve rtuti
zatopený dům odrážel moji nehybnost
do kamenných nádob odkapávala voda
Doufala jsem že nahmatám rybu
zdivem se prosmykne krysa
za oknem přeletí i úplně černý pták
O stěny v chodbě zapleskaly kroky
přes hladinu přeběhl dlouhý stín
zelené oči zazářily jako smaragdy
Mým divným řečem se jenom smál
v ústech rozházené kostky cukru
lehce prošedivělé vlasy jsou prý sexy

„To není zatopený dům
ani stín ani rtuť
to je horká lázeň z medu a meduňky“

Vlasy mi smotal do své dlaně
provlhlé závěsy odhrnul
bílý zadek mi rozpůlil jako se drtí luna

New York, říjen 2015

 

 

Čarodějka s pavím chvostem vynáší smrt

Šla
hořela
měla zelené vlasy

Šla
za ní jabloň stála
černá jak suché klasy

Šla
smála se hořela
jak se sem zaběhla asi

Šla
černě se smála krákala
vlasy a klasy a asi

Praha – vrch Parukářka, duben 2018

 

 

Jediná lucerna

Noc na mě stékala…
kapky se sunuly po zdi
lepily se na sebe
a vytvářely řečiště

Vplulo v ni tvé tělo lucerna – – –
Zavinul jsi mě do velkých rukou
tělo mi rozřezal na tenké plátky
přeskupil ve mně vnitřnosti
špičkou penisu polechtal mě až u srdce

Tmou září oslnivá plodivá lucerna

 

 

V den mámina svátku

Pozdně obědvám v Café Pavlač
lilkové ragú a vino verde
Sušené meruňky
římský kmín
tymián
vlašské ořechy
cibule
lilek
skořice
rýže
sirup z granátového jablka
Potěšení
rozkoš
slast

 

 

Chrám básnířky

Na troskách dávných civilizací stavím svůj chrám
místo střechy má nebe
místo sloupů ovocné stromy
běhá mezi nimi stádo ovcí s jehňátky
obětuji božstvu čistou vodu s bílými a růžovými květy

Stačí že básník je

 

–