Literární salon

Literární salon

Literární salon

Vydavatelství    Čtení / Festivaly    V médiích    Salony na Loretě Kontakt    O nás    Sponzoři   Z historie LS

 

 

Kristýna Vorlíčková Open space, 2020, edice Ouvertury

Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky. Autorčin posmrtný básnický debut Open space se čte jedním dechem: sbírka plná anglicismů a neologismů (off-line princezna; Život je coolna z billboardu; Nejsou, ale sdílejí./ Těla, prostor, videa z youtube) je na první pohled pevně zakotvena v moderním světě (technologie, open space kanceláře, konzumní způsob života). Jejím tématem je však odcizení a nemožnost navázat běžný lidský kontakt, přičemž i svoboda se mění v neznámý pojem (spojený jen s pohledem na bezdomovce kdesi venku). Virtuální síť je zobrazena jako monstrum vytvářející z lidí loutky, které fungují „na vnitřní okruh“. I přes letmé dotyky „reálného“ světa (např. zobrazení pražského Žižkova) se identita básnířky nevratně rozpadá: Žít uprostřed hladkých, skleněných ploch./ Žít nalogovaný do krabice/ od tiskárny.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Open space

KRISTÝNA VORLÍČKOVÁ
(*30. 7. 1981, České Budějovice – † 19. 4. 2018, Praha)

Kristýna Vorlíčková (rozená Dušková, prvně provdaná Janouchová) vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni (obory autorské právo a právo informačních technologií). Pracovala jako právnička ve státní i soukromé sféře (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Hospodářská komora, město Čelákovice, Probační a mediační služba aj.). Publikovala literární recenze, fejetony i texty s právnickou tematikou (Lidové noviny, Novinky.cz, Žena.cz aj.). V letech 2008 a 2010 pobývala delší čas v zahraničí (Toronto, Sydney). V roce 2010 se provdala za Jana Vorlíčka, o rok později se jim narodil syn Vojtěch. Debutovala časopisecky na konci 90. let jako básnířka. Své literární práce tiskla v časopisech Dobrá adresa, Host, Literární Západ, Plž, P. U. Č., Salon Práva, Tvar aj. V roce 2001 vydala v pražském nakladatelství Hart svou první prózu Nahá Godotka. Její prvotina byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a za její část, povídku Godotka, obdržela v roce 2001 čestné uznání v soutěži Hlavnice A. C. Nora. Povídkou Zasekni se je zastoupena v „čítance současné české ženské povídky“ Ty, která píšeš (ed. Radim Kopáč, Artes Liberales, Praha 2008); povídka byla zpracována Českým rozhlasem Olomouc (premiéra 2009, režie Michal Bureš). V roce 2012 vydala v nakladatelství Kniha Zlín novelu Flying foxes. Básněmi je zastoupena v „almanachu české poezie“ Ptáci z podzemí (ed. Vladimír Stibor, Milan Hodek, Praha 2013). Sbírka Open space je jejím básnickým debutem.

 

Klára Notaro – ukázky ze sbírky Open space

 

Na vnitřní okruh

Ano, pane, jste mercedes ďábel
a šampaňský bůh k tomu.
Co říct, když den co den
zamyká do železné panny v satelitu
frustrovanou divoženu,
děti s čítankou v podpaždí, i svého psa.
Malý brífink mrtvému už neuškodí.
Naše píár uhořela při návštěvě příbuzných,
skenery někdo rozbil zsinalou pěstí
a okno nejde otevřít už pět let: klimatizace.
Každý výdech se automaticky o stupeň ochladí
a stojící nejblíž ho lapne do plic.
A tak fungujeme už dlouho,
na vnitřní okruh.

 

 

Odcizení

Potřebuju jen
heslo, mohérový svetr, viržínko, vůni podzimu.
A pár světlejších zítřků.
Jako slídivý krvavý anděl,
surfuješ, spamuješ, zanecháváš stopu.
Ve svém koutě si zamačkávám bouli.
To, jak jsi rychle zavřel
bránu do své potemnělé nory.
Tvůj web, tvé chaty,
křehké, úzkostné stavby v hloubi,
za skleněným plotem.
Co chci? Prý mám všechno.
Já, off-line princezna, stín
zatočený v perském koberci.
Nemám nic.

 

 

Zoom

Kolik pixelů má Marnost?
Která emoce víc odkazů na wikipedii?
Zaznamenávat všelicos do knihy dojmů,
vyhýbat se neautorizovaným
webům a svému stínu.
Potkávat odlesky tváří, prý
zoomujeme místo přiblížení.
Ti bez bluetooth? Čím dál
míň se s nimi dáváme do řeči.
Jeden dotyk po druhém zahazuješ
do koše a každé ráno klikneš
na „vysypat“.

 

 

Kýč náhlé smrti

Okolo schránky prosvištěl posel z lidlu,
v drátěném košíku igelitku albert,
na tričku skvrnu od snídaně.
Postáváš u branky. Pročítáš inzertní noviny
a říkáš si, pod jakou značkou letos vstoupíš
do dějin klubu zahrádkářů.
Nebo roluješ konkurenci a nastavuješ toky,
optimalizuješ výdaje za píár, na košili olysalé místo
od neustálého plácání po zádech.
V keřích nebe pípají zahozené pagery,
mlha lakuje lavičky; barvy, zvuky stékají po spáncích,
tvá zření do žlábku mezi všemi ňadry,
která kdy ukrývala srdce.
Kde končí bílá, mléko, a ulice vystupují z rámu,
dotýkáš se břehů Nicoty; odplouvají.
Zatímco plastové panenky v papírových sukýnkách
protáčejí tvé oči do závrati.

 

 

Kancelářská

Vysedáváš v kanclu,
úzkosti zarovnané do šanonů.
Noc filtruje kávu a
skutečnost rozdává tvé navštívenky:
jste sám, pane dneška.
Žít uprostřed hladkých, skleněných ploch.
Žít nalogovaný do krabice
od tiskárny.