Literární salon

Literární salon

Literární salon

Vydavatelství    Čtení / Festivaly    V médiích    Salony na Loretě Kontakt    O nás    Z historie LS

 

 

Miloslav Wach – Stepi, 2017, edice Varia(ce)

Sbírka Stepi je pozoruhodným debutem Miloslava Wacha, muže na prahu šedesátého roku, který ač profesí arborista v ní nepřináší přírodní lyriku. Nahlíží za oponu krajiny, lidských osudů, mýtů hudby i jazyka samého s úžasem nad tím, jak málo víme o všem, co nás obklopuje či tvoří součást nás samých. První oddíl Déšť v paměti prodavače proutěných křesel se dotýká světa za klíčovou dírkou a jeho obyvatel pomocí střídmých básnických novotvarů i odkazů k experimentální poezii. V druhém oddíle Iljinský vals z rozlehlosti a melancholie východních krajin povstávají postavy (často ženy) a zanechávají za sebou útržky příběhů a slov. Do sbírky vcházíme sami podél tříkilometrové kolony ussurijských tygrů a opouštíme ji s těmi, kteří „odešli za vůní/ brethariánských steaků/ prorůžovělých krví proudící/ pod slovy“).

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Stepi

MILOSLAV WACH (*8. 12. 1957, Liberec)

Procitnutí do literatury, poezie, hudby a výtvarného umění během gymnaziálních let v Liberci, poté studium ryze kontrastního oboru tváření kovů a plastů na Strojní fakultě Technické univerzity. Divadlo. Hudba. Vrcholový sport. Po studiu několik měsíců pracoval v Jaderné elektrárně Dukovany, než z obskurního postu revizního technika tlakových nádob zběhl k profesi dělníka v manipulačním skladu dřeva. Dalších 5 let pracoval jako dřevorubec v Jizerských horách. Nyní se již třicátým rokem věnuje arboristice jako aktivní stromolezec, paralelně byl několik let kaplanem ve věznici Rýnovice. Poezii dosud nepublikoval.

 

Miloslav Wach – ukázky ze sbírky Stepi

 

z oddílu Déšť v paměti prodavače proutěných křesel

 

Pohled do fialového trychtýře květu Ornetta Colemana

točité vody
z dávna
zdvíhají se na silných tlapách
a táží

ve spárách nestejnorodých schodišť
schoulené spící
neoživené
podzimně oblé
a stovky stovky
zbořených domů

neurčitá tekutina mezer paměti
konzistence
magnetického pole
až k branám moře
až k branám moře
(kokyu ho

 

 

Heroes

CBGB ̴ { z doslechu: [nevěřit pravdě ( ? )]}

nitka vedoucí do marseille ̴ paměť měst
tedy: nepravidelný rytmus návratů jachet
do calanques [= vlčí mák ční (nad rmenem
a pastuší tobolkou)

ale podroben větru (ohýbá se
do stébel
)]

……………………………………….

směstnaná paměť
rozlámanými dny
rozhozená
rozsévačem
do větrných poryvů

jistě: heroes

dostavěli klenbu

na férovku ale: kdo dneska čte poezii?
to tajnůstkářské tápání
(vykuřovadlo existencí)

tak bylo je napsáno: heroes

možná: defragmentovatse do příběhů
(třeba ten o cestě do pivnice zlatý bažant
v bratislavském hotelu carlton začátkem 80th)
+ přiřadit jednu z point hnaných větrem
jak rozpoznal ch. parker při prvním roztažení
harmonických plachet

?...co bude s dětma
sakra
co bude s dětma…?

nad světem
možná jejich ruce

možná: rozbijou klenbu
ováží se sarongem z
roztrhaných
rozhozených
rozlámaných
plachet
co já vím

nadechnou
se
do hvězd

 

 

Stíny saských lesů

zestárly
růže
a jen ztuha
prohýbá se blána mezi světy
lepí se na ruce i tlapky jako by nad námi kdosi
přecházel igelitovou podlahou a ploskami chodidel
maloval pohyby hvězd

v saských lesích ožili proroci a hrázděné domky
rozkvetly muškáty v rozkrytých oknech to dívky
v květovaných šatech
vítají válečné navrátilce rudé muškáty pro živé a černé
pro mrtvé hrdiny jež budou
zapomenuti

kdo vstoupí pak do ustydlých postelí
kdo projde krajinou s hlavou vroucí hudbou
kdo rozezvučí píšťalky v rozdychtěných kopcích

srny na lukách zdivočely sluncem a v padlém listí
osychají stíny saské lesy probouzí se a pekaři
vtisklí do dubových lavic upíjejí druhou kávu
před další dávkou pšeničných broetchen

ustala tedy válka a zbytky sněhu roztávají
na lužických svazích vzpírám se obavám
zda ve mně neutichnou
popelavé hlasy hornin

 

 

z oddílu Iljinský vals

 

Běloruské nádraží

mezi kolejemi
mezi vybělenými kostrami
zalétnuvších holubů
přichází podzim

ve společné kuchyni
kypí na sporáku polévka
kdosi dojedl včerejší chléb
a mezi nedopalky pod pavlačí
poskakují sýkorky

vše vzdálilo se a lepkavý čas
pod oblouky bulváru
uvolil k ránu

dlouhá
noc

koupil ten oblek kdesi
v tule a několik let
požíval auto s řidičem

každým dnem končí svět a někteří
zahlédli dálku
poodkryli oponu a závratí
odvrátili zrak

tytéž eskalátory plné proudících
týž pohled do zrcadla na švy od punčoch
pampelišky podél trati

muži usedli
do stínu a holubi v příletové hale
popaměti sbírají drobky

za oknem nezůstalo nic

 

 

Iljinský vals


májové sýkorky
průvodkyně krajinami
tančíte dnes v nadýchaných šatech
po dřívcích
plynoucích hladinou moskvy

domy sežehlé a jídlo na cestu
v proutěném košíku přikryté
režným plátnem
cestou obírali jsme klikvu kapky krve
na drápcích sýkorky

řeka druhdy ovíjela město pod námi
a karafiáty přisychaly k rozhalenkám
tváře rozličné kroužily pěšinkou
v jiskřivém valsu
a chmurné tváře mužů
ožívaly pod doteky
bleděmodrých stuh

bez tíže
po špičkách
protančíš k nábřeží
a šátek (kytice vsazená do ohrady
z vlnitého plechu)
vlaje za tebou
bleděmodrým ohněm

studenými mokřady kradeš se tiše
ponořená po směstnanou hruď
jen dojít
jen ještě v ostřicích svařit hrst klikvového listí
před prahem zimy

svět rozlévá se nad obrazy
a já
mokřadem jdu za tebou,
ve zdvižených pažích svíraje
zbytky snů nevidím dno však cítím pod nohama
obrazy
záchvaty umírání

kamenné siluety postav ve vagónech
obrovské oči v mezernatých dveřích
dusot kolejí a štěkot nevědomých psů

střemchy a šeříky vplétají
dlouhé stuhy do copů písně
nad karélií vystoupíme z obrazů ke zrození
v jiných světech projdeme válkou
i bezčasím letního stínu

vyhnanci z ráje
oděni rouchem z bleděmodrých stuh

hledíme kamsi
daleko
daleko
za bezejmenou
высоту

 

 

Baletní kroky na ropovodu

kazašská servírko mluvíte
měkkými líbeznými slovy
znám vás
říkal jí
přecházela jste v
prostých letních šatech
po vroucím těle ropovodu
od obzoru k obzoru

znamení krve na těle břízy ukázalo k zemi
to podzimní slunce z ohrady vypuštěné
mění svět

bál se
vyslovit slovo poslednípodzim
bál se slov seděl zkamenělý u ohně a kouřil
suchý pelyněk z dýmky s bramborovou hlavou

přisedla třesoucí se v letních šatech máš
zelené oči pomyslel
a nechal ji schoulit
do přívětivých záhybů kabátu
z druhé ruky