Literární salon

Literární salon

Literární salon

Vydavatelství    Čtení / Festivaly    V médiích    Salony na Loretě Kontakt    O nás    Sponzoři   Z historie LS

 

 

Elena Buixaderas – Estrellas de Copérnico/ Koperníkovy hvězdy, 2017, edice Bilingva
(překlad ze španělštiny Tereza Riedlbauchová za spolupráce Denisy Škodové)

Sbírka Estrellas de Copérnico/ Koperníkovy hvězdy od španělské autorky Eleny Buixaderas, která žije od roku 1996 v Praze, je prvním vydáním této básnířky v českém překladu. Poprvé zároveň vychází i španělský originál jakožto autorčin třetí knižní titul (první dvě sbírky vyšly ve Španělsku). Představuje autorčinu výpověď o prožívání těhotenství a mateřství, které je nahlíženo z pohledu ženy jako takové, ale zejména z perspektivy ženy-vědkyně (obor fyziky) a ženy-cizinky v novém bydlišti, na niž ani vlastní děti nemluví jejím mateřským jazykem. Prostor a čas sbírky jsou velmi intimní – vnímání změn těhotného těla, úžas nad přicházejícím novým životem, představy o životě vyvíjejícího se plodu, výčitky, že se žena dítěti nemůže věnovat na sto procent, poznání pramenící z dětského objevování světa. A také v ní zaznívá obava, že dítě někdy v budoucnu odmítne dar života, jímž se dostalo na tento nehostinný svět, který je pro dospělého stejnou záhadou jako pro novorozence.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Estrellas de Copérnico/ Koperníkovy hvězdy

ELENA BUIXADERAS (*9. 8. 1969, Murcia, Španělsko)

Vyrůstala ve Vitorii v Baskicku. Vystudovala fyziku na Univerzitě v Baskicku a Zaragoze. Doktorské studium dokončila na Akademii věd ČR, kde působí jako vědkyně ve Fyzikálním ústavu. Od roku 1996 žije trvale v Praze.
Vydala sbírky básní A través de los senderos infinitos (Po nekonečných cestách, nakl. Estío, Miranda de Ebro, 1996) a Desconcierto para peregrinos (Disharmonie pro poutníky, nakl. Ayuntamiento de Totana, Murcia, 2005). Její básně a povídky vyšly ve španělských a českých časopisech. Obdržela španělské ceny: Manuel Siurot (1994, Huelva), Ciudad de Miranda (1995, Miranda de Ebro), Gregorio Parra (2004, Murcia). Stala se finalistkou ceny Jovellanos (2016, nakl. Nobel, Oviedo).
Překládá českou literaturu do španělštiny (Václav Hrabě, Viola Fischerová, Alexandra Berková, Jiří Kratochvil, Radka Denemarková aj.). Od roku 2004 v Praze pořádá cyklus Luces de Bohemia, zaměřeny na šíření španělské a latinskoamerické literatury v ČR.

 

ELENA BUIXADERAS (*9. 8. 1969, Murcia, España)

Vivió y creció en Vitoria. Estudió Ciencias Físicas en la Universidad del País Vasco y más tarde en Zaragoza. Terminó sus estudios de doctorado en la Academia de Ciencias Checa, donde trabaja como investigadora en el Instituto de Física. Vive en Praga desde 1996.
Ha publicado los poemarios A través de los senderos infinitos (Esíio, Miranda de Ebro, 1996) y Desconcierto para peregrinos (Ayuntamiento de Totana, Murcia, 2005). Sus poemas han aparecido en diversas revistas literarias de España y en la República Checa. Ha obtenido los premios literarios: Manuel Siurot (1994, Huelva), Ciudad de Miranda (1995, Miranda de Ebro), Gregorio Parra (2004, Murcia). En 2016 quedó finalista del premio de poesia Jovellanos (Oviedo).
Traduce literatura checa al español (Václav Hrabě, Viola Fischerová, Alexandra Berková, Jiří Kratochvil, Radka Denemarková, entre otros). Desde 2004 organiza en Praga los encuentros literarios Luces de Bohemia, dedicados a difundir la literatura española e hispanoamericana en la Republica Checa.

 

Elena Buixaderas – ukázky ze sbírky Estrellas de Copérnico/ Koperníkovy hvězdy
(překlad ze španělštiny Tereza Riedlbauchová za spolupráce Denisy Škodové)

 

z oddílu El libro de Ondra/ Ondrova kniha

 

Perplejidad

Esta sensación familiar
de ir errando divagando
a través de los días interminables
y sin embargo tan nueva
tan distinta y sorprendente
incomprensiblemente ajena…
La identidad desvanecida
la ternura congelada
Demasiada prisa
demasiada vida
Renuncio a todo por algo de soledad
un poco de calma
que se filtre a través de esta perplejidad porosa
Reconocerme en mi nuevo ser
es algo que aún no alcanzo
Esa curvatura apenas revelada
es la única traza de tu existencia
insólitamente dispuesta
en algún paraje de mi cuerpo
El asombro y el espanto
me llevan de la mano
por este sendero de luz y sombras
y yo simplemente me dejo
(se me ha quebrado la voluntad)
sin oponer resistencia

 

 

Ohromení

Tento důvěrně známý dojem
že skrze nekonečné dny
jsme sešli z cesty
a dojem přece tak nový
tak odlišný a překvapivý
nesrozumitelně cizí…
Rozptýlená identita
zamrzlá něha
Přehnaný spěch
přehnaný život
Všeho se odřeknu pro trochu samoty
pro trochu klidu
který prolíná porézním zmatkem
Rozpoznat se v novém bytí
k tomu jsem ještě nedospěla
Ta sotva odhalitelná zakřivenina
je jedinou stopou tvé existence
nepatřičně připoutané k životu
v neznámé končině mého těla
Úžas a hrůza
mě vedou za ruku
na tuto cestu světla a stínů
a já se jednoduše vést nechávám
(zlomila se mi vůle)
aniž bych kladla odpor

 

 

—— —— ——

El tiempo no existe
Ignoro cómo lo adivinaste
Pero lo dicen tus ojos tristes
cuando prometo
cada tarde
recogerte a las cinco

 

 

—— —— ——

Čas neexistuje
Nemám zdání jak jsi to uhodl
Ale říkají to tvoje smutné oči
když každé odpoledne
slibuji
že tě vyzvednu v pět

 

 

—— —— ——

Desterrado en mi propia lengua
Hablas en otro idioma
de sonidos impronunciables
Las palabras se vuelven dardos
que a mi pesar entiendo
Armas fonéticas desenvainadas
puestas a punto para la dialéctica

 

 

—— —— ——

Vyhnán do mé řeči
Mluvíš jiným jazykem
s nevyslovitelnými hláskami
Bohužel rozumím
slovům která se mění v šipky
Vytažené fonetické zbraně
jsou k dialektice přesně taseny

 

 

z oddílu El libro de Bohdan/ Bohdanova kniha

 

El ánfora

Con sus brazos
abarca el mundo
y esconde en su oscuro vientre
el porvenir
De arcilla
o de barro
ese recipiente sellado
guarda el secreto
de tanto milagro azaroso
tantos ensayos y errores
Aquí está el resultado:
aglutinamiento de células
animadas por eso llamado vida
que reside en el carbono y el oxígeno
estelar esqueleto que nos conforma
Se abrió el ánfora
y derramó su contenido
sobre el suelo:
ese pequeño y arrugado
ser de cera

 

 

Amfora

Pažemi
objímá svět
a v tmavém břiše schovává
budoucnost
Tato utěsněná nádoba
z hlíny
nebo z jílu
střeží tajemství
tolika nepředvídatelných divů
tolika pokusů a chyb
A tady je výsledek:
shluk buněk
probuzených něčím co se nazývá život
který je složen z uhlíku a kyslíku
hvězdná kostra která nás utváří
Amfora se otevřela
a vylila svůj obsah
na zem:
tu malou a vrásčitou
bytost z vosku

 

 

—— —— ——

Sin recordar
que fuimos anfibios
abrimos los ojos y los pulmones
al aire abrupto y frío
Sin preguntar
nos arrojan a la luz
y al ruido seco
al fondo de ese túnel desconocido
La vida se puso en marcha
sola
y avanza imperiosa
con la soberbia obstinación
de la carcoma

 

 

—— —— ——

Aniž bychom si vzpomněli
že jsme byli obojživelníci
otevíráme oči a plíce
prudkému a chladnému větru
Bez ptaní
nás vhodí do světla
a suchého hluku
na konec neznámého tunelu
Život se spouští
sám
a pokračuje panovačně
se zpupnou zatvrzelostí
červotoče

 

 

—— —— ——

No nos creó un dios
nos crearon las estrellas
En su megalómana muerte
En el estallido nuclear
que lanzó nuestros átomos al espacio
Millones de años para que se concentraran aquí
en este punto, en este instante
en esta vida que no elegiste y que te desborda
en la que sólo puedes decidir
si ha llegado el momento de abandonarla
Y a veces ni eso

 

 

—— —— ——

Nestvořil nás bůh
stvořily nás hvězdy
Ve své megalomanské smrti
Při jaderném výbuchu
který vrhnul naše atomy do vesmíru
Za miliony let se měly shluknout tady
v tomto bodě, v tomto okamžiku
v životě který sis nevybral a jenž tě přesahuje
a můžeš se pouze rozhodnout
pro chvíli kdy ho opustíš
A často ani to