Literární salon

Literární salon

Literární salon

Vydavatelství    Čtení / Festivaly    V médiích    Salony na Loretě Kontakt    O nás    Z historie LS

 

 

Lenka Juráčková – Čemeřice, 2014, edice Ouvertury

Sbírka Lenky Juráčkové Čemeřice je nazvána podle trvalky, která zdobí a okouzluje, ale může také ublížit svým jedem. Totéž nás denně potkává a my se s úskalím čemeřic trpělivě vyrovnáváme. Jako by to ještě nestačilo, ukládáme si do sebe zranění těch nejbližších, neseme si je tajuplně poděděná, vybavují nás strachem, že za tím, co nás těší, určitě vyčkává bolest. Anebo naopak? První oddíl Helleborus prokládá autorka rodinnými příběhy: dvě babičky, každá z jiného kraje, ale obě poznamenané osudovou ztrátou, děda, který statečně překonává samotu. Beskydské lesy a lašský dialekt se prolínají s ukrajinskými dopisy a rostlinami divotvorné babiččiny zahrady. Druhá část Svíca – rozloučení se svobodou tradované na jihu Moravy – utíká za město, zastaví se na poli a pokračuje vlakem kdovíkam. V závěrečné části Z posledních jablek jako by se urovnala stará zranění a kruh se uzavírá směrem k dětem.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Čemeřice

LENKA JURÁČKOVÁ (* 10. 11. 1974, Nový Jičín)

Vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuje jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Základní škole v Mořkově, v současnosti je na mateřské dovolené. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v časopisech Host, Weles, Psí víno a antologii Sto nejlepších českých básní 2012. V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku Sukně s hnědavými suky. Za básně, které vycházejí v této sbírce, byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.

 

Lenka Juráčková – ukázky ze sbírky Čemeřice

 

Srdce

Babička zapomíná
jak v sedmdesátkách
jezdila na Ukrajinu vlakem
přežila spací vozy
třpytivýma očima říkala náši
v kuchyni království sester, maminka
i bratr Ljona s tichem v paměti
ryby tesali dohladka jak pergamen
nevzpomíná si
jak jí přes ambasádu volali
že manžela zabil doma elektrický proud
Kaťušu umí na jedničku
ale než jsme ji převezli do domova
nohy měla samou podlitinu
na chodbě si stihla rozbít hlavu
spadla v kůlně a celé odpoledne hleděla okouzleně
škvírou mezi prkny do mraků
babička se strojkem v srdci
drsná holka z fabriky na součástky
Luftwaffe
po sestře hází banánem

 

 

Babiččin dům

Stromům svítí paže vápnem

šestinedělka se vydala z reichu
osadit se svým mužem vyprázdněný barák
chlapovi svítily oči nedodělky
ale zeměžluč proroste potrubím

v domě se vylidnilo
a babička stojí na zahradě
sleduje šnečí domky
podepře rybíz, aby ho nezlomilo
a starými došky
pak vycpe plotu tlamy děr
čekám u bílého okna
šustím jí před očima fotkou dědy

mateřství zabalené do plenky

 

 

Sušení sena

Vlažné posečené trávě
točila hráběmi kohouty ve vlasech
a když stařenka vyšli na zápraží —
ruku na čele proti slunečnému medu
Eliško, kde máš děvča?
dívce se rozklepalo srdce
u studny ověnčené
karavany oranžových brouků
a stíny z pokroucených kmenů jabloní
a pak se vykulila tečka
na obzoru — —

a tělo ji na nejlehčí loďce přeneslo
oměji a rozchodníky
k té žluté kručince

 

 

Svíca v Němčičkách

A pro kytaru zajde do orlovny:
modrobílé kachle, chlad, stopa záchodů
chrchlavý pozdrav pípy
dědek si do flekaté tašky nacpal lahváče
vlasatec ulepenýma rukama mne knír
Miro, hleď, zítra sanitární den

dopekla maso a vytřela v kuchyni
z rádia trocha červencové sprchy
a pan Opršal, celý kropenatý
zlatem meruněk, shrbí se ještě do kůlny
pro dvoják, aby bylo do večera
tři, čtyři bedýnky
a ruce utrhané

 

 

Gdynia

Vyvlekl jsi mě do modré noci
v krosně uherák a láhev slivovice
taxikář vyhlížel rito
moc se nebavil
polština bublala městem
rybí polévka z krčmy
kynuli jsme lahví jak žezlem
za zády stávkující kamiony
a v trávě jak beránek bezdomovec
čekárny
až k noční zimnici
jsme si domovy

 

 

Spojenci

Ráno mi sedmý měsíc kroutí lýtka
přes okno hustě lezou cigára
syn ještě v ulitě spánku
pluje ke školce

na chodbě po něm chvostík
čerstvě podzimního smetí
semafor pupíku se vzpouzí
když stojím s těmi
několika věcmi nad košem

mami, ty větve a kaštan patří
přece do poličky

 

 

V domě

Do tašky skládáš babiččino býlí
červenec ve střehu
psa kousla vosa, synovi v noci
modré z nebe
aby nekašlal, aby ses uzdravila
aby se ryby neztratily
jak je roztřesenou rukou
lámeš zas zpátky do řeky